Wugong nebo kung fu?

21.03.2013 15:57

Wǔgōng 功 je starý termín, který doslova znamená bojová dovednost. Používal se před a na přelomu 20. století v Číně pro označení bojových umění. 

Gōngfū 功夫 (gōng 功 = práce, fū 夫 = muž, člověk) se naproti tomu může vztahovat k čemukoliv. Základem je koncept dovednosti, kterou získáte tvrdou prací, ono známé "jíst trpké", které odkazuje k velkému úsilí a oběti. Někdo může dosáhnout gōngfū například ve vaření. Gōngfū, většinou přepisované jako kung fu, bylo jako termín označující čínská bojová umění zavedeno až na západě.

Ačkoliv další termín, 武術 Wǔshù, v překladu přímo znamená bojové umění, dnes se pod tímto pojmem rozumí zejména moderní wushu (表演武術 Biǎoyǎn Wǔshù/Performance Wushu). V moderním wushu se lidé snaží dosáhnout estetiky pohybu, je určeno k předvedení před divákem. Nezáleží z jakého zdroje se učíte nebo v jakém pořadí cviky provádíte, snahou je dosáhnout co nejlepšího představení, bojový aspekt se vytrácí. Samotné označení přišlo do módy kolem roku 1910 a bylo použito ve snaze zařadit všechny bojové styly vyskytující se v Číně pod jeden termín.

Cvičením wugong, bojových dovedností, jdeme po cestě gongfu. Gongfu je více než formy, kopy, údery, je to i to, jak vystupujete, mluvíte, jak žijete, jak "jste". Gongfu není snadné, není to něco přechodného, dočasného, je to neustálý proces a tvrdá práce na sobě samém.

 

Autor: 竇萬春 Dòu Wànchūn
Překlad: Květa Dauzat